Jaro 1958.
Finišuje vývoj nové sovětské umělé družice Země, Sputniku 3. Stavba elegantního kuželového kontejneru plného přístrojů se ovšem neobešla bez potíží a málo se ví, že Sputnik 3 byl dokončen a svou misi splnil jen díky lehké múze, populární hudbě (!). Papíroví archeologové odkrývají dosud přísně střežená fakta!
V polovině 50. let minulého století kralovaly koncertním a tancovačkovým pódiím žesťové big bandy a dixielandy, doba elektrifikovaných rockových mániček byla ještě vnedohlednu. I když se nedalo říci, že by sovětská populární hudba nějak razila vývoj světové pop music, jedno umělecké těleso si vMoskvě a okolí získalo nesmírnou popularitu: Zolotyje truby (Zlaté trouby), což byl oktet veselých chlapíků hrajících na trombony resp. pozouny. Hrávali populární taneční kousky a jelikož nesměli zpívat anglicky, zahraniční šlágry přetextovávali do ruštiny, zpravidla vtipně, až odvážně. Díky tomu se jim začalo místo Zolotyje truby přezdívat Grjaznyje guby, volně přeloženo Blátivé huby.
Toto je pozoun. Osm takových používali i hudebníci skupiny Zolotyje truby.
Jejich prostořeké texty pochopitelně neušly pozornosti běžné i tajné policie a brzy se ocitli pod drobnohledem státní bezpečnosti.
Popularita Zlatých trub, resp. Blátivých hub rostla a jejich produkce byly nesmírně úspěšné a oblíbené. Na Silvestra roku 1957 zařadili do svého programu nový šlágr, ryčný importovaný foxtrot, který se hrával vpoválečné Anglii: „Our powerful Hurricane, brought to Nazis tears and pain“, ovšem svelmi rozmarným ruským textem „Náš báťuška Stalinek, má Kreml pln holínek“. Ovšem slovo „holínek“ vyslovovali vhlasité produkci poněkud nezřetelně a nebylo jasné, zda uprostřed zpívají „l“ nebo „v“.
Úspěch písně byl enormní, stala se hitem vMoskvě i okolí a návštěvnost koncertů Zlatých trub přesahovala možnosti sálů. Nikoli ale nadlouho, jen do konce ledna 1958.
To se konal vkulturním sále Domodědovo nedaleko Moskvy každoroční ples bagristů. Koncert gradoval, sál se vlnil vrozjařeném tanci a vodkou posílení bagristé i bagristky se dožadovali dalšího a dalšího opakování třeskutého hitu. Jen tak-tak že nedošlo kdemolici a rozbagrování celého sálu!
Po úspěšné produkci vešlo do šatny veselých pozounistů několik zasmušilých pánů sklobouky a tmavými baloňáky, záhy za kulturním domem tiše zaklaply dveře čtyř černých volh… a od té doby už nikdo nikdy o skupině Zolotyje truby neslyšel.
I když Stalinův kult osobnosti byl tou dobou již Chruščovem demaskován, přece jen si můžeme představit, že takto přímočaře satirické texty byly „přes čáru“ a kapela si počínala nerozumně, až hazardérsky. Strhnout davy takovýmto výsměšným politickým popěvkem? A spomocí tak buržoazních nástrojů, jakými jsou pozouny?!? Tak na to si posvítíme… a KGB zakročila rázně. Osud pozounistů dodnes není objasněn, na dotazy zoufalých příbuzných nikdo nereagoval.
Konstruktérům pomáhá náhoda
Záhy na to, koncem dubna 1958, si Koroljovův vývojový tým lámal hlavu nad konstrukcí anténního systému nové družice Sputnik 3. Kvalitního materiálu byl nedostatek a vědci zvažovali různé varianty antén zapomoci starých deštníků, větších kastrolů, vidlí apod. Použití deštníků se ukázalo jako nešťastné řešení, neboť jeden vypečený, patrně zahraniční a podvratně vystřelovací deštník při startu vystřelil a první pokus o vypuštění Sputniku 3 skončil 27. dubna 1958 explozí nosné rakety!
Vývojový tým měl nůž na krku: jen pár dní na nápravu a na opakování letu. A už žádné deštníky!!! Během jedné obzvlášť vypjaté debaty mezi vědci a inženýry ohledně antén se zrohu pracovny zničehonic odlepila postava továrišča K., bezejmenného soudruha, kterého zde nasadila KGB pro dohled nad vývojem družice. Soudruh K. ledabyle típnul importovanou cigaretu značky Partyzánka o vyleštěné čelo Leninovy busty, která stála vedle na poličce, a procedil:
„Nechci vám do toho nějak kór moc kecat, ale u nás na dvoře je osm fagotů, prostě takových trubkovitých železných inštrumentů. Akorát nám tam zavazí, možná by se vám šikly na ty antény.“
Tým učenců zpozorněl. Fagoty? A železné? Hmm, zajímavé… Tady Serjoža se tam půjde svámi na ně mrknout, vazmóžno?
Vazmóžno. Druhého dne ráno přivlekl Serjoža na dvoukoláku osm lesklých pozounů. Nádhera! Tým vědců byl nadšen – to je nápad knezaplacení! (… což byla pravda, není nic známo o tom, že by členům kapely někdo něco za pozouny zaplatil.)
Všech osm pozounů se skvěle osvědčilo a Sputnik 3 snimi opravdu prokoukl, ba co víc, vysílal i data! A konečně dne 15. května 1958 byl na druhý pokus úspěšně vypuštěn na oběžnou dráhu Země.
Zánik Sputniku 3
Všeobecně se má za to, že Sputnik 3 zanikl o dva roky později vhustých vrstvách zemské atmosféry poté, co jeho baterie i přístroje již dávno dosloužily, pozouny prostě dohrály svůj poslední valčík na rozloučenou a on nezadržitelně klesal po snižující se dráze do smrtonosné náruče matičky Země. To ale není úplná pravda. Díky svému kónickému a vychytrale aerodynamickému tvaru Sputnik vydržel extrémní tření o vzduch, neshořel a pouze rozžhaven dopadl relativně měkce na Zem. Dochoval se dokonce unikátní snímek a stručné svědectví o dopadu:
6. duben 1960, zapadlá osada Vyškovskaja uprostřed východní Sibiře. Zdejší prosté obyvatelstvo zažilo ŠOK! Jeho poklidný život byl toho dne „impaktován“ řízeným pádem družice Sputnik 3, který se ovšem vymknul kontrole Bajkonuru a stal se neřízeným. Volným, chcete-li.
Následky byly tragické: na místě zahynuly dvě kozy, beran Iljič, cypljonok Leonid a husa Valentina – tu dali vyplašení místní obyvatelé ihned na pekáč. Obětí kosmické katastrofy se stala i další husa Galina, která se sice mohutným mávnutím svých vypelichaných křídel vyhnula rozžhavené smrtící družici, ale nikoli stejně žhavému pekáči… když už byl nachystán, tož co.
Očitý svědek, mužik Voloďa, řekl pro list Izvestija a časopis Putěšestvije po SSSR:
„Jdu si takhle do zemljanky pro vodku, když tu jsem myslel, že vybuchla sopka či kerého hroma! Ale nyní vidím, že šlo jen o další úspěch sovětského kosmického programu. Na zdoróvje!“
Zaznamenal: -StF-
- Sputnik 3 z ABC č. 1/22 – galerie modelu
- Sputnik 3 z ABC č. 10/26 – galerie modelu
